Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Kenji Tomiki se narodil v roce 1900 v Kakunodate, prefektuře Akita, proslavil se v  klubu Juda na univerzitě Waseda. S tréninkem Juda začal ve věku 10 let a v 25 letech získal technický stupeň 4. Dan, o 3 roky později 5. Dan. Kenji Tomiki měl vynikající talent a byl plně zapojen do práce Kodokanu . Kodokan v té době sdružoval různé styly jiu –jutsu, mezi nimiž byl i zastoupen styl Kanova jiu –jutsu, později judo. Myšlenkou Kodokanu bylo sdružit a zachovat různé bojové styly a utvořit podmínky k výuce pro jejich mistry. Někteří nabídku na spolupráci v Kodokanu přijali, jiní ne. Sensei Kano vyslal v té době Kenji Tomikiho k Sensei Morihei Ueshibovi (1883- 1969), aby tam studoval Ueshibův styl jiu jutsu, pozdějšího Aikida. . Tomiki Sensei byl prvním žákem Morihei Ueshiby, který od něho obdržel v roce 1940 8. Dan. V té době byl již profesorem na Mandžuské univerzitě v Číně. Ve druhé světové válce byl Kenji Tomiki zajat a 3 roky držen v zajateckém táboře v SSSR. Jeho zkušenosti s tréninkem Budo mu pomohly přežít a udržet se v dobrém zdravotním stavu, aby se mohl nakonec vrátit v roce 1948 do Japonska. Traduje se, že právě některá cvičení Unsoku undo a Tandoku undo vyvinul zde, aby se udržoval v dobré kondici a mohl cvičit v omezených prostorách cely. V roce 1953 pak odjel do USA vyučovat Judo a Aikido. Od roku 1958 se stává profesorem na univerzitě Waseda a zakládá tam klub Aikida. Právě v tomto období vytváří svůj systém Aikida. Tomiki sensei viděl nedostatky výuky Aikida v katách, kdy Aikidu chyběla možnost porovnání účinnosti provedení technik, které mělo napřiklad Judo a Kendo. Proto vytvořil tréninkový systém Aikida, do kterého zahrnul cvičení kat i randori, při čemž vycházel ze svých znalostí Juda i Aikida. Pro Kodokan sestavil právě Goshinjutsu no katu. Tréninkový systém Tomiki Aikida, též nazývaného Shodokan Aikido, je založen na Randori no katě, obsahující 17 základních technik. Je to obdoba Nage-no katy a Katame-no-katy v judu. Navazuje Randori-no –kata-no-ura, v judu má obdobu v Go-no-sen-no katě. Pak následují různé katy vychylování a dalších technik. Dále Kenji Tomiki rozvinul teorii Go-no-sen, Sen-no-sen a Sen-sen-no-sen: časování útoku a obrany. V ostatních školách Aikida je dáván přednost Go-no-sen principu, kde útok předchází obranu, v Tomiki Aikidu, stejně jako v Judu platí staré Ju-jutsu pravidlo, že nejlepší obranou je útok. Jakmile soupeř zahájí akci překročením bezpečné vzdálenosti k torimu, (v Aikidu délka natažených paží obou soupeřů, v Judu délka jedné natažné paže, kdy lze chytit soupeře za oděv) – princip Sen-sen-no-sen. Tomiki věřil, že znalosti a principy Aikida jsou tak cenné i pro běžný život, že je vhodné je co nejvíce rozšířit. Tyto principy lze vystopovat i v katách Judo a jsou cenné pro sebeobranu. Další myšlenkou Tomikiho bylo rozšíření Aikida mezi judisty a tím doplnění technik randori a ucelení tréninku v co největší šíří původního jujutsu.

 

Go shin jutsu no kata a její místo v systému kata Kodokanu.

 

Pokud vyjdeme z myšlenky, že Kodokan je „místem, kde se vyučuje cesta“ , můžeme považovat jednotlivá kata za zástupce odpovídajících stylů. Nage-no- kata a Go-no-sen- no kata obsahují a vyučují prvky sportovního zápasu v Judo. Tento zápas – randori má po zvládnutí základů jednotlivých chvatů a jejich návaznosti testovat individuální účinnost a použitelnost jednotlivých chvatů na nespolupracujícím a bránícím se soupeři. Což pak tvoří zpětnou vazbu pro další trénink. Kata sama o sobě jako sled určených útoků a určených obranných technik postrádá právě tuto variabilitu, kterou nám poskytuje randori. S touto znalostí se můžeme opět vrátit k praktikování kata, kde i při „strnulém a určeném“ provádění zaručujícím bezpečnost obou cvičících i při nácviku nebezpečných technik se zbraněmi a pro sebeobranu, máme v krvi z randori zažitou variabilitu útoků a obran. Kata a randori jsou dvě strany jedné mince, dvě strany tréninku budo. Jedna obohacuje druhou a jedna bez druhé dělá z provozovaného Buda pouze sport, nebo pouze strnulé bojové umění bez možnosti objektivního testování účinnosti. Tedy první dvě kata reprezentují právě tuto sportovní část juda. Další kata reprezentují jednotlivé styly bojových umění jiu jutsu a pohledy jejich autorů na práváděné techniky. Jednotlivé techniky lze vždy provést různými způsoby a se zdůrazněním jiného elementu nebo jiné fáze techniky. Napříklat techniku kote-gaeshi lze provést stylem jujitsu s výsledkem zlomení zápěstí nebo stylem Aiki jujitsu a Aikida s výsledkem vychýlení a hodu protivníka, kde páka aplikovaná na zápěstí je jen prostředek vychýlení a nebo jen pojistkou při nedokonalém provedení vychýlení. Nebo lze páku provést pouze k vychýlení a dokončit techniku jiným hodem apod. Nebo technika waki gakame provedená s následkem zlomeniny lokte a na druhém polu efektivní wakigatame s kontrolou soupeře a jeho dovedením na zem a přinucením k prohře vzdáním. Poslední případ je známý i z vrcholných utkání šampionátů Juda. Tyto dva póly provedení budu dále nazývat pól jutsu a pól dó.

Další z pořadí: Kime-no- kata, bezvadně popsána po metodické, technické i historické stránce se všemi souvislostmi na stránkách Českého svazu Juda, ukazuje techniky provedení stylem školy jiu jutsu. Goshin jutsu no kata v sobě zahrnuje techniky Aikida a budeme o ní dále pojednávat. Ju – no kata svojí jemností a dokonalostí vychýlení soupeře a neodporování aplikované síle je vrcholem pólu dó technik. Koshiki no kata – i když je katou „starého stylu“ opět ukazuje provedení technik v polu dó dle školy Tenshin …

A vrcholem kat Kodokanu je Itsucu no kata, která ve svých jednoduchých „technikách“ ukazujících přechod jednotlivých principů od polu jutsu do polu Do.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Koshiki no kata

(Kalfi, 2. 1. 2009 11:22)

Pěkný článek, jen dost velká nepřesnost Koshiki no kata byla původní katou školy Kito ryu ne Tenjin shin'yo ryu

 

 




Archiv

Kalendář
<< leden / 2019 >>